Pravčická brána
Účastníci : Péťa L., Jiřina S., Líba, Dáša, Eva, Pavluša, Jiřina P., Hanka
Celý týden bylo krásné počasí, ale jak se říká, nemá se jásat předčasně. V sobotu už ani zdaleka není tak hezky jako v týdnu , ale což , nezalekneme se a jak se říká „ Není špatné počasí, pouze špatně oblečený turista „ . Mimo sezonu není spojení do Hřenska žádný zázrak, takže se u nádraží scházíme až před jedenáctou. Nevadí, mohli jsme si přispat. Je nás šest a paní u pokladny mi velmi ochotně poradila, jaká kombinace jízdenek je pro nás nejlepší, ušetřili jsme nějakou tu korunu. Vyžaduji tedy od kamarádů pochvalu . Ještě než ve vlaku pořádně dosedneme, už jsou na stolku plechovky s pivem, inu pitný režim nelze podceňovat. Další pochvalu si zasloužím za to , že jsem až do Neštěmic vydržela mlčet a neprozradila , že přistoupí Líba (znáte mě , to byl teda nadlidský výkon). Než bylo dopito pivo a vyleštěny skleničky , jsme v Děčíně. Tady máme víc než půl hodiny čas a bereme ztečí kavárnu na nádraží , káva a sladké . Mňam. Během čekání si ještě někteří jdou spravit chuť do sýrárny. Periferním pohledem vidím skupinu asi 20 lidí v čele s Jiřkou P., všichni jsou mladí a mluví divnou řečí . Počáteční zděšení jak tohle zvládnu mi je záhy vysvětleno, je to parta studentů z Prahy a jen souhrou náhod naší Jiřinu pronásledují. Jdou na Pravčickou, avšak opačným směrem, do autobusu jsme se vešli, co víc si přát. První možnost občerstvení je po několika desítkách metrů od startu, takže vytahujeme zásoby. Nesmí chybět griotka , což už začíná být nejslavnější oddílové pití. Jsme poměrně vysoko , takže zavelím kamarádům nasadit čepičky, fouká to. „Já teda zásadně bez čepičky, říká Péťa“ , každý nechť si to přebere po svém. Dáša požaduje focení s vyřezávaným výrem a já se ptám i ostatních , zda chtějí také vyfotit s nějakým ptákem, odpovědí od Péti mi je , on se tedy s ptákem rozhodně fotit nebude, opět si to přeberte po svém. Řádně posilněni se vydáváme k cíli našeho výletu. Cestou se orosí nejedno oko nad zkázou , kterou způsobil kůrovec a následně vichřice. Jdeme ve skupinkách, konverzujeme na různá témata a pod Pravčickou se všichni sejdeme u jednoho hranatého stolu. Griotka, prosecco, mičuda i pivko. Pavla nám přinesla dort za studena, kterým pohostila nás i okolojdoucí turisty. Někteří se vydávají obhlédnout bránu z blízka, jiní zůstanou dole a pokračují v konzumaci. Opět se potkáváme s partou studentů a nenápadnými dotazy z nich vytáhneme, že pokud se vše podaří , budou z nich RnDr., kdoví, jestli se nám v budoucnu budou k něčemu hodit. Teď už nás čeká cesta dolů. Jde se celkem lehce a svižně, takže přecházíme ještě o zastávku dál a dokonce nám zbývá čas i na nějaké to rychlé občerstvení u Klepáče. V autobuse s námi jede další skupina studentů, zda to jsou Japonci, Číňani nebo něco jiného netuším. Jiřka vystupuje dřív a tak se s ní loučíme řádným hlaholem. Na nádraží pak zjišťujeme odjezd vlaků, první jede směr Střekov a tak ho Evča využívá a jede sama. Další rychlík je bohužel Arriva a tam nám naše jízdenky neplatí, tak čekáme na osobák. Zbývá nám ještě dopít trocha prosecca a tak vytahujeme skleničky na stopičce , kultura musí být. A to je vše, přátelé. Nakonec pohodových 12 km.
Na další akci ahoj. Hanka 9.3.2022
Pravčická brána
Účastníci : Péťa L., Jiřina S., Líba, Dáša, Eva, Pavluša, Jiřina P., Hanka
Celý týden bylo krásné počasí, ale jak se říká, nemá se jásat předčasně. V sobotu už ani zdaleka není tak hezky jako v týdnu , ale což , nezalekneme se a jak se říká „ Není špatné počasí, pouze špatně oblečený turista „ . Mimo sezonu není spojení do Hřenska žádný zázrak, takže se u nádraží scházíme až před jedenáctou. Nevadí, mohli jsme si přispat. Je nás šest a paní u pokladny mi velmi ochotně poradila, jaká kombinace jízdenek je pro nás nejlepší, ušetřili jsme nějakou tu korunu. Vyžaduji tedy od kamarádů pochvalu . Ještě než ve vlaku pořádně dosedneme, už jsou na stolku plechovky s pivem, inu pitný režim nelze podceňovat. Další pochvalu si zasloužím za to , že jsem až do Neštěmic vydržela mlčet a neprozradila , že přistoupí Líba (znáte mě , to byl teda nadlidský výkon). Než bylo dopito pivo a vyleštěny skleničky , jsme v Děčíně. Tady máme víc než půl hodiny čas a bereme ztečí kavárnu na nádraží , káva a sladké . Mňam. Během čekání si ještě někteří jdou spravit chuť do sýrárny. Periferním pohledem vidím skupinu asi 20 lidí v čele s Jiřkou P., všichni jsou mladí a mluví divnou řečí . Počáteční zděšení jak tohle zvládnu mi je záhy vysvětleno, je to parta studentů z Prahy a jen souhrou náhod naší Jiřinu pronásledují. Jdou na Pravčickou, avšak opačným směrem, do autobusu jsme se vešli, co víc si přát. První možnost občerstvení je po několika desítkách metrů od startu, takže vytahujeme zásoby. Nesmí chybět griotka , což už začíná být nejslavnější oddílové pití. Jsme poměrně vysoko , takže zavelím kamarádům nasadit čepičky, fouká to. „Já teda zásadně bez čepičky, říká Péťa“ , každý nechť si to přebere po svém. Dáša požaduje focení s vyřezávaným výrem a já se ptám i ostatních , zda chtějí také vyfotit s nějakým ptákem, odpovědí od Péti mi je , on se tedy s ptákem rozhodně fotit nebude, opět si to přeberte po svém. Řádně posilněni se vydáváme k cíli našeho výletu. Cestou se orosí nejedno oko nad zkázou , kterou způsobil kůrovec a následně vichřice. Jdeme ve skupinkách, konverzujeme na různá témata a pod Pravčickou se všichni sejdeme u jednoho hranatého stolu. Griotka, prosecco, mičuda i pivko. Pavla nám přinesla dort za studena, kterým pohostila nás i okolojdoucí turisty. Někteří se vydávají obhlédnout bránu z blízka, jiní zůstanou dole a pokračují v konzumaci. Opět se potkáváme s partou studentů a nenápadnými dotazy z nich vytáhneme, že pokud se vše podaří , budou z nich RnDr., kdoví, jestli se nám v budoucnu budou k něčemu hodit. Teď už nás čeká cesta dolů. Jde se celkem lehce a svižně, takže přecházíme ještě o zastávku dál a dokonce nám zbývá čas i na nějaké to rychlé občerstvení u Klepáče. V autobuse s námi jede další skupina studentů, zda to jsou Japonci, Číňani nebo něco jiného netuším. Jiřka vystupuje dřív a tak se s ní loučíme řádným hlaholem. Na nádraží pak zjišťujeme odjezd vlaků, první jede směr Střekov a tak ho Evča využívá a jede sama. Další rychlík je bohužel Arriva a tam nám naše jízdenky neplatí, tak čekáme na osobák. Zbývá nám ještě dopít trocha prosecca a tak vytahujeme skleničky na stopičce , kultura musí být. A to je vše, přátelé. Nakonec pohodových 12 km.
Na další akci ahoj. Hanka 9.3.2022
