Lovoš

Účastníci: Milan, Pavluška, Jitka, Jiřka Stará a Petr Langer

     Dvakrát odložená akce Lovoš se konečně uskutečnila. Odložená byla vždy kvůli počasí a nutno říci, že ani tentokrát se počasí nevyvedlo. Chvílema solidně pršelo. Sraz akce jsem stanovil na středu 28. září v 7.50 hodin. Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli někdo půjde, ale nakonec se nás na startu sešlo pět. Káva se koupila, jízdenky taktéž. Nic nám nebránilo vyrazit vstříc nepoznanému, což platilo hlavně pro Pavlu, která nějakou záhadou na Lovoši ještě nebyla. Nepršelo a my se naivně radovali, že to vydrží celý den. Petr půjčil galantně svůj svetr Jiřce, která si na výlet vyšla tak nějak nalehko. Ale broušenou sklenku na nápoje měla, takže přípravu nezanedbala. A šátek s netradičními motivy měla také. Prý, kdybychom šli do muzea. Jo, vědět jaké bude nakonec počasí, do toho muzea bych i zamířil. Ovšem, nevěděli jsme. Já na oplátku půjčil Petrovi tričko s motivem Vikingů, aby byl chráněn proti nepřízni počasí. Zevnitř jsme se ještě ve vlaku zahřáli rumem a slivovičkou. Nejeli jsme dlouho a za slabou půlhodinku vystupovali v Malých Žernosekách. Od roku 2003 jde opět o vinařskou obec, což dokládali vinice, okolo kterých jsme šli. Neodolal jsem a utrhnul si pár kuliček červeného vína, které jistě čeká na první mrazíky coby základ ledového vína. Zatím jsme šli zvesela. Cestou nás předešlo několik lidí a asi 10 psů, což osvěžilo naši debatu, která se zatím točila vesměs okolo nemocí. Aby se šlo ještě líp, začalo pršet. Vyndali jsme pláštěnky či deštníky, každý dle chuti a možností. Cesta uhnula doleva a my začali stoupat. To nás docela zahřálo.  Na rozcestí Petr zkontroloval, co si nese pan houbař v taškách a konstatoval, že rostou. Na dalším rozcestí jsme se schovali pod turistický přístřešek a vyndali svačinu i jiné, tekuté poklady. Zde jsme se dozvěděli, že chata na vrcholu Lovoš je v rekonstrukci. Teda, to máme pech. A zrovna dneska. Ale když už jsme pod vrcholem, tak tam dojdeme, řekli jsme si. A také jsme tak udělali. Na vrcholu jsem našel ceduli, že chata je otevřená. Hurá.  Na chatě byla cedulka, že se otevře za deset minut. Hurá. Po 15 minutách se nic nedělo. Děvčata šli zkontrolovat chatu z druhé strany a našli tam tři dívky, které sekali na holé zemi velikou sekerou polínka s tím, že musí zatopit a pak prý otevřou. Naštěstí byla chata otevřená a tak jsme vešli. Po chvíli jsme byli obslouženi, takže jsme se dočkali svého piva, grogu či čaje. Se slivovicí, samo sebou. Polévku neměli a na nic jiného chuť nebyla. Debata o nemocech opět začala. A dost. Jdeme dál. V chatě teplota nic moc, venku ještě horší. Musíme se zahřát pohybem. Což se snadno řekne a hůře provádí, ale ve vsi Opárno nám již bylo fajn. A je tu další osvěžovna, Černodolský mlýn. Uvnitř restaurace je volno a teplo. Kamna hoří. Jupí. Nastává debata jak dál a nakonec vyhrává varianta X. Najíst se tady a jít do Malých Žernosek se zastávkou ve vinařství Sv. Tomáše. K jídlu jsme si dali zelňačku a špekové knedlíky s červeným zelím a cibulkou. Bylo to dobré a bylo toho hodně. K pití jsme si dali pivo z Plzně a víno červené. Petr se stal minulý měsíc dědou, tak jsme to zapili jím zakoupenou kořalkou. Tak na vnučku, dědečku. Hned se nám šlapalo do Žernosek lépe. Slunce nám svítilo nad hlavou, krok byl takový veselý. Pak se zatáhlo a začal velice solidní déšť, který přestal přesně ve chvíli, když jsme vešli do budovy vinařství Sv. Tomáš. Vše se zdálo být růžové až do chvíle, kdy nám oznámili, že nemají červené víno. Prý vyprodáno. Jediný růžový byl tedy jen jejich burčák. Nedalo se nic dělat. Někdo si dal burčák, někdo bílé víno. Taky mám raději červené, ale co se dalo dělat. Dal jsem si 3x dvojku bílého. Zbytkový cukr 1g na litr, to není špatný. Jelikož byla středa a druhý den se šlo do práce, Pavla zavelela, že se jede vlakem v 16.36 hodin. Dobrá tedy. Vlak jsme stihli naprosto na pohodu a v Ústí jsme se rozhodli, že výlet zakončíme jako za starých dobrých časů. Tedy v nějaké putyce. Nikdo netrhal partu, jen Pavlu jsme museli asi 5 sekund přemlouvat. Šli jsme do Krušovické hospody u nádraží, pro starší ročníky – vinárna V tůni. Tam jsme zakončili dnešní aqua výlet a rozešli se následně do svých domovů s tím, že 17 km jsme měli v nohách.

Milan  29.9. 2022