Nymburská vichřice

Účastníci :

Lenka, Pítrs, Ruda, Jitka, Jiřka Stará, Jára, Petr Langer, Eva, Milan, David, Viktor, Pavluša, Dáša, Líba, Hanka, Jiřka, Jarča

     Aby nám na dvou akcích za sebou foukalo jako blázen, to se stalo snad poprvé. Ale popořadě. Jelikož zakládající členové OPATu, bratři David a Viktor, oslavili v únoru krásných padesát let, rozhodli jsme se to oslavit formou výletu. Trasa z Nymburka do Poděbrad se mi zdála pro tuto příležitost jako stvořená. Rovinka, žádné bahno, přiměřeně dlouhá cesta vlakem a nějaké občerstvení na konci trasy. Prostě ideál.  Sraz akce byl v 8.20 hod. před hlavním nádražím s tím, že bez přestupu pojedeme až do Nymburka. Bohužel dopravce RegioJet nás vypekl hned zkraje, neboť se na webu opomněl zmínit o tom, že mezi hlavním nádražím a Střekovem se jede busem. Takže jen co jsem spatřil kamarády, hned jsem si vyslechnul první výtky. Naštěstí v dobrém. Vagony byly prostorné a my si připadali jako v letadle. Po rozjetí  vlaku jsme zjistili, že pojedeme pozadu, což některým jedincům moc nevyhovovalo. Ale všechno spravili první slavnostní přípitky. Viktor i David přinesli s sebou hodně jídla i pití, ale i ostatní měli zásoby toho či onoho. Pokud si vzpomínám, nejvíc frčela griotka.  K jídlu byl nabídnut slaný štrúdl, speciální jednohubky a asi 3 kg kuřecích řízečků. K pití bylo i pivo, sekt, myslivec, rum, zelená a další. Po gratulacích a předání dárků ( dárek dostala i minulá oslavenkyně Hanka ) se hlavně konzumovalo. To přerušil až příchod pana vlakvedoucího. Jelikož RegioJet nenabízí skupinové slevy, platil každý zvlášť, což celou operaci poněkud prodloužilo. My měli času dost, hodina a půl cesty se zdála být dost dlouhá. Někomu se cestování vlakem spojené s konzumací tak zalíbilo, že padaly návrhy jet příště někam opravdu daleko.  Někam jako Cheb, Ostrava či Brno. Ale jak řekl David. Počkejte až vystřízlivíte, však si to rozmyslíte. Z láhví mizela tekutina, také řízky pomalu mizely. Nymburk se blížil. Dámy chodili po dvojicích na moderní WC, nabídku doprovodu Járou s díky odmítaly. Nymburk, vystupovat. V Nymburce na nás čekala Jarča, která přijela samostatně z Hradce Králové. Pořídil jsem společné foto, ale bylo to jako uhlídat pytel blech. Aby toho nebylo málo, před nádražím se načal sekt a Viktor nalil  zájemcům kořalku. Konečně jsme vykročili. Po asi 500 metrech se s námi začal loučit David a Jára. Prý se do Poděbrad přesunou po vlastní ose, přesněji řečeno taxíkem. Járu bolelo koleno a David....je David. Nás zkušené harcovníky to nepřekvapilo, ale byli i tací, co se divili. Tak došlo k prvnímu rozdělení kolektivu. My ostatní jsme pokračovali přes náměstí a okolo zachovalé části hradeb až k mostu. Cestou jsme si u řeky dopřáli další přestávku vyplněnou popíjením a konzumací řízků a sektu. Třešnička na dně sklenky byla příslovečnou třešničkou na dortu. Po překročení mimořádně rozbouřené a špinavé řeky Labe se do nás opřel vítr a my mohli pokračovat směrem Poděbrady.  Vichr byl opravdu velice silný, naposledy takhle foukalo při minulé akci z Blíževedel do Úštěka. Cestou se klábosilo a ano, popíjelo. Narozeniny bratří V+D byly opravdu kvalitně zapity. Když už pomalu začalo pití docházet, objevilo se před námi panorama města Jiřího z Poděbrad. Ano, Poděbrady. Telefonicky se se mnou spojila naše spojka David a Jára s tím, že nám drží místa v restauraci Poděbradský pivovar, kam jsme tedy zamířili. Copak o to. Restaurace byla pěkná i veliká, jen obsluha byla jaksi šnečí. Po dvou letech s covidem, ztratil personál jisté návyky a tak jsme si na jídlo a hlavně pivo dost dlouho počkali. Dvoučlenný ženský personál již od pohledu nebudil mnoho důvěry.  Půl hodiny po objednání došly nervy jako první Dáše, která restauraci proklela a odešla se občerstvit jinam. Pivo bylo vcelku pitelné, jídlo si pochvaloval i Jára a hlavně David, což je světa div. Po občerstvení jsme se rozdělili. Ruda odjížděl domů a část výpravy se šla kochat krásami Poděbrad. Zbytek týmu dál ochutnával místní pivo. I personál si zjevně oddychnul. Leč čas se naplnil a my museli pomalu na vlakové nádraží. Na náměstí jsme se vyfotili u sochy ...ano, Jiřího z Poděbrad a Kunštátu a já si zašel pro svařák do místního obchodu se suvenýry. Zde mi ho jeden dobrý muž svařil zručně v jediné varné konvici v krámě. Až si po mě dá nějaké dítě čaj, bude se divit jeho chuti. Jarča odjela také o chvilku dříve a my se dozvěděli, že náš vlak nejede, neb nějaký člověk skočil na koleje. To byl signál pro to, jít ještě doplnit zásoby do místního Penny.  Do Ústí jsme se museli dopravit osobními vlaky s přestupem v Lysé nad Labem. Vše se podařilo a my si mohli vychutnat i cestu zpět. V Ústí se naše cesty rozdělili a to byl konec dnešního veselého výletu, který obnášel pěkných 12 km a dost vypitého alkoholu.

Milan 21.2. 2022