Crrrr,crrrr otvírám jedno oko a nevěřícně koukám na budík, přemýšlím, proč zvoní v neděli tak brzo po ránu a v tom mi to dojde " vždyť já přeci naplánovala pro kamarády procházku" . Radostně vyskočím z postele a do batůžku skládám pár potřebných věcí, hlavně deštník a bundu a šupky na nádraží. Cestou k nádraží potkám Milana, který jde ještě zřejmě dokoupit svačinu, před nádražím čeká Líba a za pár okamžiků dorazí Petr s Lucinkou. Sešlo se nás tedy 5, účast nijak ohromující, ale nám tato sestava stačí.Pohlížíme k obloze a přemýšlíme, zda bude pršet či nikoliv. Konstatuji, že z tohohle mráčku nezaprší. Ještě chvilku čekáme, zda přeci jen někdo nedorazí na poslední chvilku, ale je čas koupit jízdenky. Nastupujeme do vlaku a vyrážíme směr Povrly, kde jsme za pár minut. Míjíme jeden vietnamský obchůdek a vzápětí druhý, nikdo nic nekupuje, tak kamarády upozorním, že u sídliště je poslední možnost zakoupit něco dobrého, což každý využije po svém. Já kupuji rohlíky pro kachny sídlící na přehradě a kluci si svorně kupují plechovku tekutého chleba. No, kachny na rohlíky dnes nemají chuť, tak máme s Lucinkou alespoň svačinu. U přehrady pořizujeme společné foto a Lucinka nás upozorňuje na přejeté žáby na silnici, prý už jich viděla osm. Po krátkém odpočinku a doplnění tekutin vyrážíme prudce nahoru na vrch Bradlo. Cesta je po včerejším dešti poněkud blátivá, ale zažili jsme i horší. Trošku funíme a nenápadně se zastavujeme a kocháme se krajinou.Již cestou nahoru máme možnost se rozhlédnout po okolních kopcích a je opravdu na co koukat. Přicházíme na vyhlídku Bradlo, kdysi tu byl krásný výhled na přehradu a také lavička k odpočinku. Přehradu již vidět není kvůli vzrostlé vegetaci a lavička také zmizela v propadlišti dějin. Chvilku se kocháme a pak pokračujeme dál. Přicházíme na další vyhlídku tentokrát směrem na Děčín a Bukovou horu. Zde se lavičky ještě nachází, tak usedáme a svačíme. Pohled do krajiny je uchvacující a v dálce zahlédneme i Milešovku. Posíleni se vracíme na cestu, ještě kousek po modré a pak odbočka ke Skrytínu, Milan se zřejmě ze zvyku ujímá vedení. Cesta ubíhá poměrně svižně, neboť od Bradla pouze klesáme. Ještě pár zatáček a jsme na Skrytíně. Jak jsem si vyčetla v zápise z roku 2012, tehdejší výprava cestou na Skrytín trochu bloudila, nám se nic podobného nestalo a zdárně jsme došli. Opět usedáme a dojídáme svačinu a popíjíme vodu, dle vyjádření jednoho z účastníků se tolik vody na výletě ještě asi nevypilo, no tento výlet byl bez alkoholu, nikdo neměl kouzelnou mošničku a v batohu také nikdo neměl žádnou tajnou rezervu a já neměla mrkev. U svačiny jsem pro neznalé přidala pár informací o rekreačním středisku, které kdysi v těchto místech bylo a také se zde podle pověsti nachází strašidlo či duch, no, nám se neukázal, takže vyrážíme dál. Lucinka krmí ovečky a ostatní prohlížejí zbytky téměř rozpadlého zámečku . Na jedné z budov si všímáme probíhajících oprav, třeba se dočkáme a na Skrytíně opět vznikne restaurace. Máme před sebou ještě asi 3 km takže pokračujeme směrem do Dobkovic. Cestou nás Lucinka upozorňuje na přejetou ještěrku a Milan nám prozradí, že v ZOO v Praze uvidíme velemloka. Na nádraží dorazíme těsně před půl druhou a do odjezdu vlaku zbývá asi 8 minut, vyšlo to tedy skvěle. Čas využíváme k debatě, jestli ještě zajdeme na jedno malé. Přijíždíme do Ústí, kde se loučíme s Petrem a Lucinkou a ostatní pokračují do „Sahary“ - řádně vyprahlí. Posedíme asi hodinku, probereme pár věcí, uhasíme žízeň a ukončujeme dnešní akci.Milan si vzal sluneční brýle já s Libuškou deštníky, vzhledem k tomu, že počasí vyšlo skvěle, Milan brýle využil, deštníky jsme naštěstí nepotřebovali. Našlapali jsme 10 km a pokochali se krajinou.
