Expedice Sedmihorky

Účastníci:  Pavla, Líba, Hanka, Ivetka T., Lenka, Ivetka ml., Lucinka, Natálka, Lukášek

Pátek 12.6.2015

„My vám ty medaile přivezeme“

Konečně pátek, tak jsme se dočkali. S nadšením skáču z postele, balím svačinu a rychle na nádraží. Ve městě přistupuje Líba s Ivetkou a Natálkou a na nádraží netrpělivě čeká Pavla a Ivetka ml. s Lukáškem, ještě vyhlížíme Lenku s Luckou. Mezitím kupujeme jízdenky a probíráme velikost zavazadel. U některých to vypadá, že si vezou půl šatníku , no co kdyby. Ovšem největší překvapení přichystá Lenka s Lůcou, které ačkoliv jsou dvě, vezou si pouze plážovou tašku a batoh a nějakým nám nepochopitelným zázrakem tahají ze zavazadel spousty potřebných věcí jak z kouzelného klobouku, jen králíka tam asi nemají. Fí, fí , fí , že by se zvedal vítr? Ale kdepak ,to se k nám jak uragán blíží Dana s bagáží, překvapeně zíráme, neboť o její účasti nikdo neví. Vzápětí je omyl vysvětlen, jede stejným vlakem k rodičům. Blíží se vlak, takže hurá nastupovat, počítám účastníky expedice, jsme všichni, zabíráme místa a pořizujeme první fota. Lenka s Luckou mají separé a nám vzápětí dochází proč. Ze svých kouzelných zavazadel vytahují malý kosmetický salon a začíná lakování nehtů. Ostatní raději vytahují zásoby, aby alespoň trochu odlehčili již tak dost těžká zavazadla. Čeká nás první přestup, tak se raději zvedáme a jdeme čekat do uličky, ovšem Všetaty v nedohlednu, shodly jsme se, že je asi museli někam přestěhovat. Konečně přestupujeme a usedáme do dalšího vlaku. Ještě hodinka cesty a pak poslední přestup v Turnově na lokálku. A jsme na místě, na nádraží maličko tápeme, kterým směrem se vydat a nakonec volíme ten správný. I do kempu se dostaneme bez problémů. V chatičkách s úlevou odkládáme zavazadla a hurá vařit kávu. Chatky jsou pěkné a čisté  s výhledem na Hruboskalsko. Odpočíváme. Občerstveni a odpočinuti se vydáme do místního konzumu pro zásoby. Pečivo je zde na objednávku, ale půlka chleba na nás přeci jen zbyla. Pití naštěstí mají, tak pořizujeme něco na večer , chlazené nápoje nám přijdou vhod. Je čas jít se zchladit, tak vyrážíme na pláž. Někteří se chladí v rybníce, ostatní malou plzničkou. Chro ,chro, tady jsou snad někde prasata  nebo co? A už se k nám řítí Ing.Prase a Mirečka. Domácí mazlíčci na vodítku. V sobotu je v autokempu sraz chovatelů těchto „zvířátek“. Ing.Prase spí prý s majiteli v posteli, no každý podle svého uvážení. Dětem se z pláže nechce a proto se rozdělujeme. My tři grácie Líba, Pavla a Hanka jdeme napřed a cestou pojídáme dršťkovou polévku tentokrát nepřesolenou. Vrací se zbytek výpravy , děti plné energie poletují, poskakují a řádí. Pohled pro bohy- znavené dospělé osazenstvo usazené na židličkách. Konečně drobotina usíná a je čas na zábavu. Otvíráme první lahvinky a zároveň poslední. Líba vypráví zážitky z mládí a záchvaty smíchu jsou slyšet na míle daleko. Na všech se podepsala únava z cesty a tak sezení pomalu rozpouštíme. A teď to přijde, u nás v chatce teprve začne zábava. Věta „Gregore zhasni“ nám vystačí na celý večer . Chatka se otřásá v základech, jen abychom měly i zítra kde spát. Venkovní světlo neumí jen tak někdo rozsvítit. Dobrou.

Dnes nachozeno po okolí asi 5 km.

Zpracovala Hanka

Sobota 13.6.2015

„Vstávat a cvičit! A proč? Protože je ráno.“

Budíček v 6.00 se nikomu moc nelíbil a rozespalá Lucinka vykukujíce z okna nevypadala příliš spokojeně. Komentář : „ Vy jste nás vzbudily, jak se tu pořád smějete“, vyvolává další výbuch smíchu. No, když jste si to zaplatily, tak to přeci neprospíte, radí Libuška. Postupně vylézají z chatek i ostatní. Měsíčník ulehl ke spánku a Slunečník se ujímá vlády. Jen Větrník někde poletuje v dalekých krajích. Nezbytná ranní káva a snídaně a pak organizace dne. Dělíme se na dvě skupinky. Ivetka s Ivetkou , Natálka, Lukášek a Lucinka volí povalování na pláži. Ostatní vyrážíme směr Hrubá Skála a po promenádě na Valdštejn. Lázně Sedmihorky jsou opuštěné, což je velká škoda, neboť areál je to velmi pěkný. Obdivujeme skalní velikány, kterých je kolem nepočítaně. Cestou nás čeká spousta nástrah, ale my statečně odoláme všem. Jen registrovanému partnerství na zámku nešlo odolat. Celou cestu na nás číhají kořeny a jiná nebezpečí. Prohlédneme si zámek a okolní zahrady, výhled na Trosky je špatný neboť jsou v oparu. Za 20,- Kč jsme viděli i dvě vyřezávané sochy. Objímání stromů v arboretu nám dodává další síly k náročenému pochodu v ukrutném vedru. Na Adamovo lože raději neuléháme s obavou, aby to nebyl poslední odpočinek. Krádež modelu terénního auta bohužel nevyšla, zase ten kořen. Čeká nás ještě pár vyhlídek na krásná skalní města, kde postáváme a kocháme se výhledem. A jsme u Valdštejna. Občerstvení v podobě malinového pivka nám opravdu přijde vhod. Chviličku posedíme ,pokecáme s vílou Amálkou, potkáme čerta, vodníka i piráta. Chystá se zde dětské představení „Pohádkový les“. Nečekáme, dětským střevíčkům jsme před nedávnem odrostly. Batohy na záda a hurá na poslední úsek cesty. Líba s Lenkou volí krkolomnou zkratku z prudkého kopce, já s Pavlou raději opatrně po silnici. A hle, jaké to překvapení, když v další zatáčce odbočuje naše žlutá do lesa. V záchvatech smíchu voláme na děvčata : „ Zpátky nahoru, značka je tady“. Poctivě očistíme obuv na lesní rohožce a hurá po krokodýlí stezce mezi skalní města. Nožky začínají bolet a tak s povděkem přijímáme fakt, že se blížíme k autokempu, kde se zbytek expedice cachtá v rybníce. Jedno malé pivko za odměnu, zasloužený odpočinek a zpět do chatek. Zde je to chvilku nezajímavé, sprcha, káva a odpočinek na lůžku. Po chvilce se spolu s ostatními vrací i Větrník, ale bohužel si přivedl i Mrakomora. Konstatuji, že takhle by to nešlo a že další soužití s těmito bytostmi si ještě rozmyslím. Po večeři chystáme večírek a zveme ostatní k nám do chatky. Jsem trochu zmatená, neboť děti nám vysvětlí, že se jim nechce a že přijdou až dopijou slivovici. I přesto chystáme jednohubky a další pochutiny a čekáme. S hlaholem se blíží osazenstvo druhé chatky a my žádáme vysvětlení. „ Žádnou slivovici nemáme“ říkají ostatní, tak nám nezbývá než jim věřit. O humorné příběhy není nouze a všichni brečíme smíchy. Dopijeme zbytek zásob a rozpouštíme párty. Na Večernici nečekáme a pomalu všichni upadáme do zaslouženého spánku. No, někdo spal jak miminko, někdo se nevyspal vůbec. Zase ta venkovní lampa.

Dnes nachozeno celkem asi 14 km

Zpracovala Hanka

Neděle 14.6.2015

„ Každá sranda jednou končí ”

Dneska se z postele nikomu nechce, konce jsou vždycky smutné. Káva, snídaně a balení. V 10.00 opouštíme chatky a usedáme v motelu Even. Malé pivko a vynikající obídek. Zhodnotíme akci, posbíráme bagáž a smutně odcházíme k nádraží. Lokálka přijíždí ,lidí je dost a tak někteří stojíme v chodbičce. V Turnově na nás čeká další vlak, tak nemusíme čekat a usedáme. Postupně se vlak plní a věřte nevěřte za chvilku je plno, České dráhy špatně odhadují množství cestujících, takže spousta lidí stojí v uličkách. Všichni jsou unavení, malé děti usínají a humoru je také poskrovnu. I cestou zpět nám přestěhovali Všetaty. Malé zpoždění vlaku nás nepřekvapí a tak trpělivě čekáme. Konečně vlak přijel, lidí opět dost a tak se dělíme na dvě skupinky do kupéček. Děti jsou smutné a upřímně, dospěláci též. Nikomu se domů nechce. Cestou si ještě voláme protějšky k nádraží, kdo by se s těmi bágly tahal. V Litoměřicích nás opouští Pavla, čeká jí velké vysvětlování, proč má oslintané kalhoty. Ještě pár minut a jsme v Ústí. Natálka smutně stojí v uličce a svěřuje se mi, že se jí chce plakat. Zatlačím slzu a hraju si na hrdinku. Železniční most přes Labe a nádraží, smutek a zase jen smutek. Natálka „Cimbálovka“ tento víkend nehrála, Lukášek si odvezl o pár boulí a modřin víc a Lucinka našla oplakané brýle. Loučíme se, usedáme do aut , poslední zamávání a zase za rok na viděnou na dalším holčičím víkendu. Nohy tentokrát nikoho nebolí, zato „břišáky“ máme vypracované téměř k dokonalosti. Děkuji všem účastníkům za úžasný víkend, na který budeme dlouho vzpomínat, neb jak prohlásila Pavla : „ Tuhle akci bude těžké překonat, leda že by se jedna opravdu …….“

Zpracovala Hanka

18.6.2015