Děčínské stoupání

     Na sobotu 24. ledna jsme si vybrali pochod kolem Děčína. Sraz byl v pěkných 8.40 hod. u hlavního nádraží, kde se sešli : Milan, Jára, Lenka, Dana, Líba, Martin Č. a  Hanka. Osobní vlak do Děčína jel včas, vše bylo v pohodě. Tedy jen do té doby, než potřebovala Dana na WC. V novějších typech vlaků má WC svoje specifika a kdo je nezná, brzy to pozná.  Chvilku po ní jakýsi pán ala Trautenberk potřeboval na toaletu  také a jelikož Dana netušila, jak se zamyká, bez problému se mu  WC s Danou vevnitř otevřelo. Pán byl taktní, otočil se a odkráčel. No a my řvali  smíchy na celé kolo.  V Děčíně na nádraží už na nás čekali  Pavla, Martin L., Zdeňka Stočesová a Monika Stočesová . Ještě jsme si v pekárně přímo na nádraží koupili pár kusů pečiva a mohli vyrazit. Cesta nás vedla k mostu přes Labe. Po otočce vlevo v bok  a po překonání kolejí  počala se cesta  strmě zvedat směr Jalůvčí. Drželi jsme se žluté značky a po chvíli se ocitli na vyhlídce na Děčín. U vyhlídky se nacházela lavička i s vyřezávaným orlem, proto jsme nespěchali a v klidu posvačili. Prozatím se šlo dobře. Cesta se vinula okolo skal, ale po přejití silnice a obejití rybníčku počala stoupat prudčeji. Nijak jsme se nehnali a tak nám to nevadilo. Když jsme dorazili před Maxičky, přestali jsme se držet turistické značky a po silničce se vydali směr Bělá. Cesta byla pěkně namrzlá, opatrnost byla na místě. Před Bělou jsme minuli několik starých pískovcových staveb na vodní zdroj ( malé vodárny ). V Bělé jsme viděli i sklady známé děčínské firmy W. Grešík na čaje a byliny všeho druhu a než jsme se nadáli, stojíme před restaurací Na Rybníčku. Srazili jsme stoly a přesto, že bylo plno, dočkali jsme se svého občerstvení. Výborná gulášová polévka, solidní piva i káva. Všichni byli spokojeni. Obsluha byla také příjemná, co víc si přát. Pomalu a líně jsme se zvedli a kráčeli dále směr Pastýřská stěna. Ihned zkraje se od nás odpojuje Zdeňka , která nedaleko bydlí. My ostatní pokračujeme dále a stoupák je to slušný. Konečně jsme nahoře. Vydýcháváme se, měříme tep.  Zde se nějak rozejdeme a utečeme Daně s Martinem L. Naštěstí se u Pastýřské stěny opět scházíme. Zde se od nás dělí Pavla s Lenkou. Ostatní koukají z vyhlídky na Děčín. Danu obzvláště zaujal   plovoucí sací bagr v Labi. Speciálně pro ni sem vkládám to, že : plovoucí sací bagr naruší a "vysaje" těžený materiál ze dna vodní plochy. Bagrovací čerpadlo zároveň těžený materiál dopravuje do místa uložení nebo dalšího zpracování. Po pokochání se bagrem pokračujeme dál do centra Děčína. Jelikož máme čas, jdeme si před odjezdem vlaku ještě sednout do restaurace Duna, která ženskou část výpravy nenadchne, neboť je jim přinesen svařák velmi vlažný a na žádost o placení obsluha nereaguje. Dana běduje, že měla raději zajít do cukrárny na kremrole. Ale pozdě bycha honiti. Tady nás nachází Pavla, která s námi jela také do Ústí a dále pokračovala do Lovosic. Na nádraží se tedy loučíme s Martinem L. a Monikou  a jedeme do Ústí. Zde se dnešní parta definitivně loučí a po poctivých 14 km si jde každý zaslouženě odpočinout.

Milan