Ze Stadic do Chabařovic
To to uteklo, hrom do svině, to to uteklo, jak emigrant - zpívá Záviš. Nám rok 2015 taky utekl a je tady poslední letošní výlet s OPATem. Loni jsme stáli na startu čtyři, letos, v sobotu 19. prosince, se sešli na nádraží pouze dva borci. Viktor a Milan. Ani paní Mošna se na nás nepřišla podívat. Jak by řekl Zbýňa - stará dobrá parta - pokud by tedy chodil na akce. Zbýňa. V 8.15 hod. se před nádražím neochomýtal nikdo další a tak nastupujeme do přistaveného vlaku směr Bílina. My vystupujeme ovšem už ve Stadicích, odkud nás nohy ponesou až do Chabařovic. Vlak je vyhřátý, jíst je co - pořádná pálivá klobása, a tak se nám z vlaku moc nechce. Venku panuje mlha a asi 9 stupňů nad nulou. U zastávky ve Stadicích pořizuji nezbytné úvodní foto a potom už hurá na cestu. Cestou volá Viktorovi pan R. K. a vinšuje hodně zdraví a štěstí. Snad ho napřesrok uvidíme osobně. V současnosti se věnuje elektrifikaci SRN. Přes Stadice se jde pěkně, cestou si prohlížíme dům, na jehož místě měl stát vladycký statek odkud pocházel Přemysl Oráč. Ale jestli to je pravda ? Čerti vědí. Za Stadicemi se cesta rapidně zhoršuje, místní traktoristi tady mají rallye. V jednu chvíli musíme z cesty úplně pryč, dostáváme se až ke značně špinavé řece Bílině, ale zase vidíme dva ohlodané stromy. Je to jasné, jsou tady bobři. I když v té špinavé řece ? Inu, řeka mučednice, pravil kdysi p. Munzar. Když máme oba boty a kalhoty jako prasata, cesta se napojuje na silničku a my se blížíme ke vsi Habří. Před cedulí obce odlovíme jednu kešku, ve které nic není, nepočítaje v to plastového nosorožce. Prostě klasický kinderbordel. Procházíme vsí a za ní se napojujeme na cyklotrasu 3009, která nás povede až k jezeru Milada. U kopce Jedovina se rozmýšlíme, na jeho vrcholu má být stará kaple s obří keškou, ale necháme ji na jindy. Dnes jsme se zaprasili ( ne zprasili ) dost. Procházíme místy, která v minulosti patřila pod těžební průmysl a dnes jsou částečně zrekultivována a vzpamatovávají se. Ovšem mlha se zvedá jen trochu, do daleka vidět není. Jezero Milada však nepřehlédneme. Proti nám do kopce funí dva rekreační běžci, my s úsměvem sestupujeme a okolo vsi Roudníky pokračujeme podél jezera. Ptactva se tu už stačilo usadit dost. Kachny, volavky, labutě, lysky, kormorán, vrány, havran, vrabci, sýkorky, káně...ornitolog by se tu vyřádil. Cestou míjíme několik naučných cedulí, ze kterých si pamatuji pouze to, že rozloha Milady činí cca 258 - 260 ha. Cestou kujeme plány na možnou akci pracovně zvanou "Celý OPAT běží okolo Milady" . Kdo nebude chtít Miladu obíhat, může ji přeplavat. Nechat akci na podzim 2016 bude rozumné. A jsme v Chabařovicích. Jelikož jsme dost zablácení a jdeme okolo hřbitova, napadne nás si omýt boty vodou, která bude na hřbitově jistě k dispozici. Voda k dispozici není, alespoň tedy okukujeme hroby. Je jich dost nových a někteří jejich nájemníci se dle dat na náhrobcích na tomto světě moc neohřáli. Duševně nasyceni pokračujeme do restaurace Slunce, kde si dáme i něco do žaludku. Pivo Černá hora, hovězí vývar, vepřová líčka se slaninou a bramborovou kaší a ovocný kompot byli důstojnou tečkou za dnešním 13 km dlouhým výletem. V restauraci nás baví rodina, které upadla na zem padesátikoruna a nemůže ji najít. Rozsekla to babička, která to vypraví cizím lidem, co přišli až po nás. Vnučka se omlouvá a babičku odvádí. My se alespoň dozvídáme, že babička je již v osm večer tuhá, ale od tří ráno už nezabere. Lázně, hory, moře, Pelhřimov. Autobus nás po 13. hodině odváží do Ústí, kde se naprosto střízliví loučíme. Na rozdíl od prvního výletu roku - Slaný. To už jsem dlouho nezažil. Viktora čeká večer náročné polívání jazyka s OPATem na kurtech a mě neméně náročná noční ve Zdaru.
Ahoj všichni v roce 2016
19. prosince Milan
