Dolní Zálezly

     Konečně. Po více než třech měsících se zúčastním nějakého výletu OPATu. Moje delší přestávka byla způsobena zdravotní indispozicí ( kolo – nehoda –páteř). Na startu akce v neděli 18. října se nás v 9.45 hod. sešlo devět. Líba, Hanka, Monika s Mírou, Martin L., Lenka, Milan a nově Tereza s Jirkou, kteří s námi jdou dnes poprvé. Jirka hbitě vyndal slivovičku na zahřátí, dle počasí byla potřeba. Je zataženo, předchozí dny pršelo. Vlak v 10.03 hod. měl samozřejmě zpoždění. Ač jsem měl  v mobilu instrukce jít do prostředního vagonu, vykouřilo se mi to z hlavy a hnal jsem ostatní na začátek soupravy. Omlouvá mě delší nepřítomnost na akcích. Tak se za námi byli nuceni přesunout Pavla s Honzou, kteří nám v onom prostředním vagonu drželi místa. Nikdo si zpočátku nesundal bundu, ale zpoždění a přetopený vagon, nás k tomu donutili. Konečný počet účastníků výletu je tedy jedenáct. Velitel ni pokladník nebyli přítomni, ujímám se tedy populární operace vybírání příspěvků za výlet. Šlo to hladce. Vlak se konečně pohnul a my po deseti minutách vystoupili v Zálezlech. Nezbytné úvodní foto bylo pořízeno, mohli jsme vyrazit. Než jsme narazili na modrou turistickou značku, tak jsme pěkně obroubili nádraží, ale pak jsme již neomylně stoupali po modré -  směr Moravany. Hned zkraje se šlo pěkně do kopce. Nevím, zda se za dobu mé nepřítomnosti v oddíle tempo pochodu zrychlilo, či zda já jsem naopak zpomalil, ale Martin na čele nasadil k trháku a rychle se vzdaloval. Před Moravany jsme si  chvilku oddychli, zorientovali mapu a napojili se na žlutou značku. Pauzička na něco na zub a na napití se konala u odbočky na vyhlídku Skalky. Kus opodál se nachází další vyhlídka Skály, ze které za pěkného počasí startují padáky a je odtamtud pěkný výhled do údolí Labe. Tento den však pěkně nebylo, mlha, dohled tak na padesát metrů. S lítostí jsme obě vyhlídky minuli, snad napřesrok. Rychlým tempem jsme se dostali do vsi Podlešín a jelikož se zde nenacházelo žádné občerstvovací zařízení, pokračovali jsme po žluté dál. Cesta vedla už jen z kopce, zato docela příkře a po kamenech. Opatrnost byla na místě. Na křižovatce turistických cest  s názvem Nad Vanovém,  jsme se rozhodovali, zda pokračovat přes zdymadla, nebo po zelené přes Větruši. Nakonec jsme se rozhodli pro zdymadla a odpočinek v restauraci  Labská Bašta. Jen jsme vyšli z lesa, tak mlha začala mizet a nesměle vykouklo i sluníčko. Na vyhlídky jsme se ovšem nevraceli, nejsme blázni. Než jsme se nadáli, sedíme na Labské Baště.  Proběhla objednávka pití a jídla, jak jsem registroval, lehce se průběžně měnící. Porce polévek, gulášů a medovníků byly omezené, na některé účastníky se ani nedostalo. Bylo mi nahlášeno ujití 13.5 km. Protože  z Labské Bašty se pak ještě kráčelo do centra Ústí, měřil tento povedený výlet v konečném stavu 15 kilometrů. Snad se líbil, na další akci ahoj.

Milan  20. října 2015