První letní putování

Účastníci: Líba, Dáša, Hanka, Iva, Anežka, Terka a přítel Jára /jako doprovod Rita a Corrina/

Náš hlavní organizátor Milan se příliš aktivně věnoval sportu a bohužel se mu přihodil úraz, vzala jsem si tedy od něj pomyslnou otěž a první letní akci jsem si vzala na starost. Příliš práce jsem neměla. Od Milana jsem dostala perfektně připravený plán , takže mou starostí bylo pouze koupit jízdenky a vybrat startovné.  Scházíme se na nádraží přesně na čas, neb dochvilnost je výsadou králů. Zde nutno podotknout, že valnou většinu účastníků zajistila Dáša. Kamarádka Iva s dcerou Anežkou k nám přijely až z Kraslic a tak jsme jim mohly alespoň ukázat kousek naší krásné přírody. Další překvapení nás čeká v Děčíně, ani zde se totiž nikdo nepřidává. Takže vyrážíme směr horní Police. Jára ještě neúspěšně hledá kešku na nádraží a k vlaku dobíhá. Pár minut jízdy a jsme na startu. Netradičně pořizujeme foto až u cedule označující start naší cesty. Cestou necestou, polem nepolem se plynulým stoupáním dostáváme až na rozlednu Strážný vrch. Cesty jsou neudržované, tráva vysoká. „Jedna, dvě ,klíště jde…“ Usedáme a svačíme a pak vylezeme na rozhlednu. Vidět je nádherně a já musím souhlasit, že z této rozledny je jeden z nejhezčích výhledů. Ještěd je sice malinko v oparu, ale i tak se kocháme krajinou. Ani zde se Járovi kešku nepodaří najít. V Merbolticích nás vítají polední zvony, to asi na naší počest. Odbočku na Valkeřice najdeme snadno, jen cesta je vysypaná kamením a nejde se po ní zrovna nejlépe. Ale i toto překonáme. Hospoda ve Valkeřicích je zavřená a tak usedáme na dětském hřišti a někteří využívají kolotoče či houpací koně k odpočinku. V každém z nás pořád dřímá kousek dítěte. Posíleni a odpočinuti vyrážíme k  rozhledně Kohout. Další hezká rozhlednička. Pak jen poslední úsek cesty do Benešova. Zmrzlinka v cukrárně Pusinka je vynikající a osvěžující. Do odjezdu vlaku máme ještě čas a tak hurá na kávu do hotelu Jelen. Kávička, medovník a ovocný juice. Překvapeni nízkými cenami zaplatíme a necháme pořádné dýško. Na nádraží zjišťujeme, že vlak nám jede přímo do Ústí, takže přestup v Děčíně nás nečeká. Na všech je znát únava, no přeci jen bylo teplo a kilometrů se taky pár ušlo. Iva s Anežkou v pohodě stíhají přestup na vlak domů, což všechny potěší. Já s Líbou a Dášou jdeme  ještě zhodnotit akci jedním malým mazlíkem. Po 18 h se rozcházíme k domovům.

     Dnes téměř 18 km

                                                                    Zpracovala Hanka 29.6.2015