Podzimní Milešovka 2015

Jelikož jako kronikář chci mít rok 2015 uzavřen, rozhodl jsem se napsat o akci Milešovka, ač jsem se jí sám nezúčastnil. Budou to tedy informace z doslechu s tím, že jedna bába povídala a  jakmile mi dodá přímý aktér zápis, tento blábol smažu. Ale popořádku. V sobotu 14.listopadu byla naplánovaná akce Milešovka. Jde o akci tradiční, již několikráte uskutečněnou. Loni se jí zúčastnilo množství turistů, leč letos se na startu na nádraží sešel pouze Jára a  Petr Lisec s rodinou. Část potencionálních účastníku měla rodinné či pracovní povinnosti, část zřejmě odradila Járova kouzelná MOŠNA. Dle informací jel vlak načas a přestup v Lovosicích na autobus proběhl také bez závad. Na startu ve vsi Milešov, bylo vše jak má být. Aby se MOŠNA nezlobila, bylo nutno něco upít, což chlapi činili zdatně. Cesta po červené na vrchol Milešovky je vcelku náročná a není tak frekventovaná jako z opačné strany kopce. Na vrcholu byl jako tradičně nával, množství lidí a hlavně psů. Však se také Milešovce počíná přezdívat Psí hora. Výčepní ve vrcholové restauraci se prý zlobil, proč chlapi nezavírají dveře a zcela pominul, že zakopli a válí se po zemi. Byly zapáleny svíčky na památku Járova bráchy a od té chvíle je vyprávění až tzv. z třetí ruky, neboť ani přímí účastníci si ho moc nepamatují. MOŠNA. Jelikož naši chodci na vrcholu potkali pár svých známých z Ústí, kteří své vozidla parkovali ve vsi Bílka, bylo rozhodnuto, že se k nim naše výprava připojí a opustí z bezpečnostních důvodů původně plánovanou trasu, která měla vést přes Bílku a ves Vrahožily do Rtyně nad Bílinou, odkud se do Ústí měla přepravit vlakem. Pokud by se umanutě drželi původního plánu, myslím, že Vrahožily by si zasloužili svůj název. Všichni tedy s mírnými obtížemi sešli do Bílky k parkovišti, kde jistě vypuknul spor o to, kdo bude mít tu čest a poveze ve svém vozidle zakládajícího člena OPATu. No, možná to bylo trochu jinak, čerti a střízliví účastníci vědí. Každopádně prý opět zafungoval v mozku  tradiční přesun v časoprostoru, tudíž z vrcholu Milešovky - rovnou do postele. Podle mých propočtů se na této akci ušlo hezkých 6 km s převýšením 460 m s jistým počtem promile na žíle. A jak se říká, pokud v autech neumřeli, chodí na výlety dodnes. A Jára dostal propůjčen titul Veliký Mošnátor.

Milan   31. 12. 2015