Ještěd - Jeřmanice 2015

účastníci : Jarča, Hanka, Líba, Pavla, Dáša, Ivetka, Martin, Jára, Honza, Milan, Viktor + David, Ála a Ondra

Na státní svátek 28. října jsem vymyslel akci v okolí Liberce. Konkrétně pochod z Ještědu do vsi Jeřmanice. Sraz na hlavním nádraží v Ústí byl domluven na sedmou hodinu, abychom měli dost času koupit lístky a zabrat místa ve vagonu. Vše se podařilo, hlavně nákup výhodných jízdenek Euro - Nisa ticket a tak jsme mohli kolem půl osmé vyrazit. V Děčíne si k nám přisedl Martin a my se poklidnou jízdou blížili k Liberci. Před desátou hodinou jsme vystoupili a čekali chvíli na Jarču, která se do Liberce dopravila z Hradce Králové. Za pár minut přijela tramvaj číslo 3. a po patnácti minutách jsme vystoupili na konečné v Horním Hanychově. Zde na nás čekalo překvapení v podobě Davida s rodinkou, ktetří sem přijeli autem po vlastní ose. Bylo vidět, že vrchol Ještědu je mracích, nějaký velký výhled jsme tedy nečekali. Na lanovku na Ještěd postávalo dost lidí a tak se nakonec přihodilo to, že jsme nahoru nejeli pohromadě. Ála s Ondrou dorazili až v dalším sledu. Na Ještědu nás čekal silný vítr, minimální viditelnost a citelné ochlazení. Nedalo se dělat nic jiného než jít do restaurace a chvíli se posadit. Objednali jsme si pití, někdo jídlo a bylo vidět, že jsme to měli jen tak tak. Další lidé jen postávali před restaurací a čekali, až se uvolní místa. Když bylo jasné, že počasí se nezlepší, zvedli jsme se, rozloučili se s Davidem a Álou a po vrcholovém fotu u Marťana se ubírali po červené turistické značce směrem k chatě Pláně. Jára se zakecal s nějakým starším turistou, který prý vyšel na Ještěd více než dvoutisíckrát, musel jsem na něj tedy počkat. Spolu s Járou a Hankou jsme pak dotáhli ostatní až u chaty Pláně. Tady se už k nám připojil Viktor, který byl v tom čase na rekondici a přijel se na nás podívat autem. To měl zaparkované v Jeřmanicích - šel nám tedy naproti. Já s Járou jsme se šli ještě do chaty občerstvit, ostatní pokračovali dál. Dohnali jsme je až u další chaty U Šámalů, odkud jsme s Járou opět vyšli jako poslední a přes vyhlídku Rašovka dorazili za ostatními do restaurace Obří sud na Javorníku. Odtud jsme to měli na nádraží již jen 2,5 km. Ostatní postupně vyrazili, já a Jára, jako tento den poněkolikáté, jako poslední. Při cestě dolů, došlo z mé strany k politováníhodnému omylu, kdy jsem se v šeru přestal orientovat a odbočil vpravo o křižovatku dříve. Hromadné lístky na vlak jsem již předtím předal naštěstí těm, co šli jako první. Po nějaké době nám bylo divné, že se nádraží neblíží a začali jsme se motat ještě více. Když bylo jasné, že nádraží asi nenajdeme a vlak nám ujel, zbývala jediná šance. Dostat se do Liberce na nádraží po svých. Kombinací cesty lesem, polem, po silnici R 35 a trávou podél silnice jsme se v osm hodin večer konečně na nádraží dohrabali. Na oslavu toho, že se nám to povedlo, jsme si dali vítězný doutník, původně určený na Ještěd. Vlak, ač osobní, jel a po několikerém přestupování a čekání v Děčíně jsme se po půlnoci konečně dostali do Ústí. Unaveně jsme se rozloučili a šli se domů alespoň trochu prospat, před čtvrtečním budíčkem do práce. Dle informací, se ostatní dostali do Ústí v pořádku okolo půl deváté a v klidu se rozešli do svých domovů.

Na této akci bylo nachozeno něco málo přes 15 kilometrů  ( Viktor + 6 ), ( Milan a Jára + 10 ).

Milan