V sobotu 1.8.2015 se nám podařilo uskutečnit další letní oddílovou akci. Tentokrát jsme se vydali do nedaleké Staré Olešky a jejího okolí. Předem uvádím, že i přes dovolené se nás sešlo na akci poměrně dost. Start akce byl naplánován časně, měli jsme se sejít již v 7:00 hod. na hlavní nádraží v Ústí nad Labem. V uvedenou dobu jsme se sešli u vlaku jen dva (já a Líba), ovšem věděl jsem, že další posily se připojí v Děčíně. A opravdu na hlavním nádraží v Děčíně, kde přestupujeme, se skupinka rozrůstá o Pavlu a Honzu. Na východním nádraží přistupuje Jiřka s Monikou a jsme prozatím kompletní. S ostatními účastníky se uvidíme až v závěru akce přímo ve Staré Olešce. Jedeme jen pár zastávek a již stojíme na nádraží Veselé pod Rabštejnem. Zde je počáteční i konečný bod naší dnešní trasy. Čeká nás nenáročný okruh okolím Staré Olešky. Jdeme po modré turistické značce a hned za nádraží jí ztrácíme a trochu tápeme kudy dál. Nemusím však ani vytahovat mapu na určení správného směru, neboť to tu Pavla zná, takže nás během chvíle nasměřuje správně. Přes louku se dostáváme do lesa, který nás prudkým sešupem zavede na okraj Staré Olešky. U kempu Pod lesem odbočujeme na žlutou turistickou značku k potoce Olešnička. Cesta vede romantickými roklemi a divokými soutěskami, kolem nás se tyčí množství skal. Turisty žádné nepotkáváme. Po několika kilometrech přicházíme do obce Jánská, kterou procházíme a prohlížíme si staré baráky patřící k pod kopcem schované bývalé podzemní továrně. Na konci obce nastává očekávaný okamžik, kdy se musíme rozhodnout. Půjdeme kratší či delší okruh? Jsem rád, že nevyměkáváme a shodneme se jednomyslně, že půjdeme jako správní turisté ten delší. Turistická značka nás vede do strání kolem ohrazených pastvin. Obcházíme vrch Strážiště (469 m n. m.) a přicházíme k nenápadnému lesu. Zde turistická značka odbočuje a míří prudce dolů. Všichni když vidí tak strmý sestup, vyloženě jásají. To zas dostanou kolena zabrat. Ještě že je sucho, jinak by to bylo jako na toboganu. Nakonec to nebylo tak strašné, nohy zátěž vydržely. Dole potkáváme dva turisty, které uklidňujeme, že je nečeká dlouhý výšlap. Chvíli jdeme po příjemně klesající lesní cestě, až přicházíme pod malou vyhlídku, která se tyčí nad jezírkem. Neváháme a pouštíme se do výstupu. Na vrcholu jsme příjemně překvapeni. Vyhlídka je upravená a vybavená zábradlím. Navíc je z ní pěkný výhled na celou Srbskou Kamenici. Po sestupu jdeme kolem studánky a přírodní rezervace Arba (jedná se o nejvýznamnější mokřad v regionu s vzácnými rostlinami), která je sice malá, ale průzračná voda s různou trávou vypadá zajímavě. V Srbské kamenici se krátce zastavíme na občerstvení v restauraci. Poté pokračujeme dál po zelené turistické značce. Volá David, že je již ve Staré Olešce i s rodinou. Určuji přibližný čas, kdy tam dorazíme my a domlouváme si sraz. David si zatím projde a prohlédne okolí Olešky. Jdeme po silnici, po polní a lesní cestě i zkratkou přes louku a nad Starou Oleškou přecházíme na modrou turistickou značku. Po té jdeme až do obce. Míjíme několik kempů a rybník Malá Oleška, nakonec přicházíme k pláži Olešského rybníka. Někteří z nás sice plavky mají, ale voda není zrovna čistá, takže nás koupání v ní nijak neláká. Opět se tedy na oddílové akci nevykoupeme. Volám Monice, která nás navádí ke staveništi, kde s Mirkem budují svou novou chajdu. Po menším hledání je nacházíme. David s rodinou je zde též. Chvíli posedíme, povídáme si a prohlížíme staveniště. Na chatě je vidět kus práce. Po prohlídce se jdeme občerstvit do nedalekého penzionu. V restauraci sedíme na terase a je zde celkem příjemně, jen nám dělají společnost dost otravné vosy, které na nás podnikají doslova nálety. Letos jich je všude opravdu hodně. Hodujeme, popíjíme a klábosíme, prostě pohoda. V příjemné společnosti se sedí dobře, ale čas se pomalu nachýlil a vlak nepočká. Nezbývá než se rozloučit a přesunout se na nádraží. David s Álou jdou kousek s námi, pak odjíždějí autem. Monika s Mirkem nás vyprovázejí k vlaku. Po cestě si v kempu Pod lesem stíháme s Honzou koupit pivo do kelímku, hned se šlape lépe. Výšlap do kopce se nám zdá kratší než při ranním sestupu, ani se nezpotíme a jsme na nádraží. V čekárně není lavička, postáváme či poleháváme a čekáme na vlak. Ten jede naštěstí včas, za chvíli přestupujeme v Děčíně. Loučíme se s Děčíňáky a čekáme na zpožděný rychlík. Zpoždění je naštěstí malé, za chvíli nastupujeme do přeplněného vlaku. Holt si poslední část akce užíváme cestování na stojáka. V Ústí nad Labem míříme rovnou domů odpočívat. V poslední době to nějak flákáme a nechodíme na závěrečné vyhodnocení akce do hospody. Už aby mohl chodit na akce marod Milan. S ním se dobře vyhodnocuje. Dnešní letní oddílová akce se tradičně vydařila. Počasí bylo tak akorát, ještě neudeřily ty největší parna. Navštívili jsme různá místa nedaleko našich domovů, která nikdo z nás dříve moc neznal, a líbily se nám. Ušli jsme přibližně 15 kilometrů a účast v době dovolených byla též vysoká. V srpnu nás ještě čeká nohejbal a pákové drezíny. Turistická akce bude nejspíš až v září. Užívejte tedy léto a na nějaké další oddílové akci na viděnou.
