Mácháč podruhé

Účastníci:  Hanka, Líba, Pavlína, Honza, Pavla, Jára, Ivetka, Natálka, Pítrs, Lenka, Lucinka, Viktor, Zbýňa

Pátek 18.9.2015

Zas je tu pátek a mám toho dost, za zády nechám Mariánský most…

Dle dohody v 10.00 nastupujeme do auta a vyrážíme směr Staré Splavy v sestavě Hanka, Líba a Pavlína. V kopcích nad Velkým Březnem vozítko špatně táhne, neb je plně naloženo a Pavlína nám vysvětluje, že na to chudák není zvyklé. No nemyslete si, že kvůli takové drobnosti začneme do příštího roku hubnout, dohodly jsme se, že raději pořídíme silnější auto. Těšíme se, takže cesta ubíhá rychle a za plynulé konverzace je tu Máchovo jezero coby dup. Na chatě u Pavlíny ještě vyzvedneme pár „drobností“ a kupodivu i ty se nám do auta vejdou a hurá obsadit chatky. Vybalujeme a povlékáme postele. Ba ne, děvčata povléknou i mojí postel s konstatováním, že to mám k narozeninám a vzápětí dostávám další dárek k narozkám, které mám v lednu a od té doby dostávám jeden dárek za druhým nejen k narozeninám, ale i k svátku, takže mám vlastně vybráno tak na 20 let, nu což, nevadí. Radostí bych si ráda poskočila, ale úrazů bylo letos dost. Káva, obídek a hurá do lesa čerpat energii. Takový byl původní plán, ale člověk míní a zdravotní stav mění. Já uléhám a děvčata odcházejí s košíkem. Zatímco já odpočívám a je mi stále hůř, Líba s Pavlínou se vracejí a nějaká houbička v košíku taky je. Libuška mi nabízí víno, všemocný lék a já odmítám „ Tak s Tebou je to hodně vážný“. Miluju svoje kamarádky, upřímnost nade vše.  Mílovými kroky se blíží žízeň, tak šupky na točené. V restauraci nás neomylně nachází Pavla s Honzou „ No kde jinde by asi mohly být“, praví Pavla. A je to tady, přijíždí Jára s Ivetkou a Natálkou. Natálka nám prozradí, že mají řízky a na dotaz, jestli můžeme také kousek dostat, je nám dána jasná odpověď „ Řízky už Jára snědl“. Tak nic. Rychlostí blesku se přesouváme k většímu stolu, neb nás čeká kulturní program. Parta hrající na kytary nám slibuje, že zahrají cokoliv na přání, nechť se tedy nestydíme. Po několika písničkách se zvedám a odcházím, takže co se dělo poté, bude navždy utajeno. Kolem půlnoci se rozchází i ostatní kamarádi a uléhají ke spánku. Děvčata mají dnes nachozeno 6 km a já mám naleženo 15 hodin.

Sobota 19.9.2015

Spěchám, už pár hodin zpoždění mám….

Probouzíme se do mlhavého rána, ale v těchto končinách je to zcela normální jev. Na stůl se pomalu začínají vrstvit zásoby a každý si jistě nějakou tu dobrůtku vybere. Během snídaně Jára přijímá hovor a objasňuje nám, že Pítrs byl večer lehce indisponován, takže nikdo neví, v kolik dorazí. Po 9 přijíždí Viktor a nezbývá, než čekat na opozdilce. Ovšem nikdo netušil, že Pítrs cestu na Mácháč pojal jako vlastivědnou projížďku po městech českých. Jára s Ivetkou a Natálkou si zkracují čekání prohlídkou Splavů a Honza podniká 5 minutové výpady do lesa za sběrem hub, neúspěšně. Paní z vedlejší chatky se nám svěřuje, že bydlí u dálnice a do kempu si již 19 let jezdí odpočinout od hluku. No běda, chudák netuší, co jí čeká letos. S kajícným pohledem se do kempu řítí opozdilci a při tom pohledu vše odpuštěno. Tak tedy sestava kompletní a je čas vyrazit. Honza si přivazuje na batoh košík a my nevěřícně kroutíme hlavou, neb se jde na výlet, ne na houby, ale později mu všichni budeme závidět. V lese je to samý kořen a kámen porostlý mechem, tak pozor kam kdo šlape. Přes vrch  Šroubený a kolem hráze přicházíme k hospodě, kde si na posilněnou dáme polévku a pivko.“ Hurá, hurá , Selská rokle volá“ tak žádné zdržování a jdeme. Pochod je to nenáročný a máme tedy dost času kochat se pohledem na skalní velikány a fotit panoramata. Je tu příjemný chládek a během chvilky již první nedočkavci vstupují do lesa. No aby ne, když na každém kroku na nás vykukuje nějaká ta houbička. Až nyní všichni pochopí, že Honza to s košíkem vyhrál, ostatní tahají z batohů co jde ,neb ruce nám na houby již nestačí. Nikdo ani nepostřehl, že za sebou máme první 3 km chůze a stojíme u rozcestníku v Uhlířově dole, kde odbočujeme k Černé rokli. Po pár metrech přijdou opravdové houbařské žně, hřib kam se podíváš. Pítrs si pyšně nese své tři obrovské praváky a při prudkém stoupání mu Libuška z dobré vůle nabídne, že mu je vezme a vzápětí jí zkříží cestu mizera kořen. “ Ještě, že jsem Ti je nedal“, dí Pítrs. Bez další pohromy se vyškrábeme nahoru a pak už je to cesta  lehce pohodová. Ještě jedno prudší klesání a pak jen zvolna k hlavní silnici a směr kemp.Moc chválím Natálku, šlapala úžasně. Nezbytná sprcha, něco k jídlu a čištění hub. Pavla s Honzou odjíždějí, neb doma je čeká zajímavější akce – malování. Po náročném pochodu každému přijde vhod pivko a tak si ho všichni dopřejí. Přijíždí Zbýňa a já dostávám další dárek k narozeninám, tak to jsem opravdu nečekala, lahvinka. Sezení již bylo dost a tak se snažím pánské osazenstvo expedice vyhnat do lesa na dřevo, jinak buřty nebudou. Mezitím připravujeme pro naše nejmenší účastníky „Poklad na Máchově jezeře“. Lucinka s Natálkou poklad úspěšně našly a pánové vyrazili na dřevo. Cestou se nám někde zdrželi, ale nás neošálí, kde by je člověk mohl nalézt. Stojíce nenápadně u okénka místního výčepu je vyhmátla Libuška „ Co tady děláte?“. Leknutím jim kořalka jistě ani nechutnala, nebo…..  .“ Oheň, oheň, hřeje ruce, barví tváře“ ba co víc i buřty si opečeme, o chleba se podělíme a všichni spokojeně usedáme u chatky. Kolektivně se snažíme přemluvit Viktora, ať s námi zůstane, chystá se totiž odjet domů, ale ani pivko přinesené mu Zbýňou ho nepřesvědčilo. Zatlačíme tedy slzu a loučíme se. Z místní hospody začínají znít první tóny a je tedy čas se přesunout ke zdroji. Jedná se o kulturní bonus akce a všem se moc líbí. Zde nutno podotknout, že Zbýňa několik hodin loudil od všech účastnic tanec, načež se nám ho tedy zželelo a postupně si s ním všichni zatančily. Sedíme, zpíváme, tančíme a pijeme. Čas letí a postupně se začínáme vytrácet do hajan. Ještě chvilku posedíme u chatky a najednou, kde se vzalo tu se vzalo strašidlo. Nevěřícně zírám, co to je a po chvíli mi dochází, že je to paní z vedlejší chatky, která si přijela odpočinout od hluku. No, po tomto víkendu jí rachot z dálnice bude připadat jak rajská hudba. Neodradila nás ani hrozba odvozem na záchytku. Únava dostihla i poslední sedící a tak uléháme k nočnímu klidu.

                                                                                    Dnes nachozeno 16 km

Neděle 20.9.2015

Nedělní ráno na kemp se snáší, tak zase půjdem o kousek dál….

Krutá jsou rána opilcova. Ne každému je dobře a tak se pomaličku rozkoukáváme. Posnídáme , zabalíme a kolektivně dohadujeme následující program. Jára s Ivetkou a Natálkou nás opouštějí, cestou ještě chtějí navštívit kemp v Holanech. Naházíme bagáž do auta a opouštíme kemp. Cestou vykládáme část věcí u Pavlíny na chatě. Lucinka nahlédne do ledničky a praví „Jé ty tu maj tolik jídla“ a jakou mají pěknou chatu, ale nemaj tu šatnu a ani banány. Inspirace pro strejdu Luboše. Do příštího roku je třeba postavit šatnu a zasadit banánovník. Pro velký houbařský úspěch se vydáváme znova do Selské rokle. První houbu nachází Lucinka a tak zaslouženě získává titul „král houbařů“. Pomaličku se ploužíme lesem a sbíráme houby, i po včerejšku na nás dost zbylo. Lenka si prozřetelně houby čistí , doma nebude mít práci jako my ostatní. Všem se zdá, že Pítrs, Lenka i Lucinka mají nějaký zvláštní radar pro sběr hub, takže příští rok ho musejí nechat doma. Košíky máme plné, tedy někteří, někdo má sotva na omáčku, ale všichni jsou spokojení. K autu to máme ještě 3 km a tak se obracíme a vyrážíme. Další smutné loučení, chceme ještě kolektivně na oběd, ale někdo má doma servis v podobě řízku a bramborového salátu tak nenaléháme. Zbyli jsme již jen 4 a cestou se stavujeme na obídek U Doušů v Kravařích. Chutnalo nám, ale co naplat je třeba se vydat vstříc realitě. Na parkovišti se rozloučíme, nasedneme a pokud nám to D1 dovolí, za rok zase nashledanou. Děkuji všem účastníkům za super víkend. Počasí bylo pěkné a na smaženici nějaká ta houba taky.

                                                                                           Dnes nachozeno 7 km

                                                                                Zpracovala Hanka dne 22.9.2015