OSEK  2015

     V sobotu 28. listopadu jsme se rozhodli vyrazit na výšlap do okolí města Oseka. Na sraz k vlaku v 7.40 hod. přišel : Milan, Viktor, Jára, Tereza, Dáša a Petr Langer. Po vzájemném představení  jsme se přesunuli na nástupiště a následně na vlak do Teplic. Jára jako vždy vytáhl z mošny spolehlivé zahřívadlo a tak jsme si mohli připít na zdar akce. V Teplicích, jelikož byl  čas, jsme se šli občerstvit do McDonaldu. Kávu tam dávali za úsměv, čili zdarma. Paráda. U „mekáče“ se scházíme s Jirkou, který do Teplic přijel autem a jsme tedy komplet. Celkem sedm turistů. Po občerstvení se dělíme, část nás jede autobusem, část autem. Sraz je  v Horním Háji u čerpací stanice. Po půl hodince jízdy jsme vystoupili u zastávky busu, posvačili a vyrazili do kopce. A to tak, že doslova. Cesta se hned od začátku počala zvedat a vydržela tak celé čtyři kilometry. Dělali jsme přestávky, které využíval hlavně Jirka  k focení. Myslím, že Kája Saudek je proti němu břídil. Fotilo se vždy, všude a v nejkrkolomějších pozicích. Fotek bude požehnaně. Jakmile jsme stoupali, postupně se na cestě počal objevovat sníh. Přeci jen, nejvyšší bod dnešního výletu ležel ve výšce 700 m.n.m. a převýšení 400 m bylo znát. Konečně jsme na tzv. Dušanově vyhlídce. Potkáváme tam osamělého turistu a využíváme turistický přístřešek. Do té doby slušné počasí se začalo  kazit a pomalu počalo sněžit. Stihli jsme se z vyhlídky podívat do údolí, Jirka pořídil pár bizarních fotek, občerstvili jsme se „živou vodou“ a po červené značce pokračovali dál. Již jen tři  kilometry  chyběli ke zřícenině hradu Rýzmburk. Cestou jsme potkali  i dvojici jdoucí proti nám, někam do kopců. Sněžilo opravdu dost, komu chyběla  čepice, měl po chvíli hlavu pokrytou sněhem. Konečně Rýzmburk. Hrad je to veliký, se třemi věžemi, ve zříceninách jsme se toulali docela dlouho. Přišla k nám i slečna – ze dvojice, co šla proti nám - s otázkou, kudy do Litvínova. Prozradila, že se nepohodla s partnerem, ten ji opustil a šel sám. Poradili jsme jí, jak jsme nejlépe dovedli ( raději do Oseka a vlakem dále ). Někteří výletníci jsou holt dost divní. Když jsme se pokoukali a občerstvili – úspěch slavili hlavně medvídci Haribo v kombinaci  s pálenkou – vyrazili jsme do Oseka. Zbytek naučné stezky jsme si nechali na jaro. Přibylo aut i lidí. Jirka fotil jako o život a líčil život vodácký, čímž některé členy výpravy navnadil ke sjetí řeky Sázavy. Na chvíli jsme se zastavili u pomníku, který připomíná největší neštěstí v dolech, konkrétně šlo o důl Nelson III., 142 obětí. Neštěstí se událo  v roce 1934. Zajímavé na tom je, že památník        ( socha muže a ženy ) je z roku 1927. Po tichém rozjímání jsme zapadli do restaurace Horal, kde jsme se vydatně občerstvili. Pivo Ossegg z kláštera v Oseku chutnalo všem. Povídání, líčení historek, všeobecná pohoda.  Venku chumelilo, počasí jako o Vánocích. Ač neradi, museli jsme se zvednout a dojít na zastávku autobusu, který dopravil část výpravy do Háje k autu a zbývající část do Teplic. V Teplicích jsme se rozhodli podívat do pivovaru Monopol, který se chlubí třemi druhy vlastního piva. Leč smůla – v pivovaru je uzavřená společnost. Naštěstí byli chlapi vytrvalí a v kavárně, která patří také k pivovaru se dočkali slibu, že zde točené pivko taktéž dostaneme. Třikrát hurá. Usedli jsme ke stolu a ochutnali místní produkci. Není to špatné, na jaře to musíme zopakovat. Čas ubíhal lahodně, řeči se vedli všelijaké.  Leč hodiny byly neúprosné, museli jsme se zvednout a kráčet na vlak. V Ústí jsme byli během patnácti minut a hlad nás nahnal do Pivovarské šenkovny, kde jsme se najedli  a důstojně zakončili dnešní povedený výlet.

Celkem 12 km,  Milan  28. 11. 2015