Mlýny

     S prvním jarním výletem jsme nečekali a naplánovali si ho rovnou na 21 března.  Počasím mě sice strašili meteorologové do poslední chvíle, ale ráno toho dne bylo jasno a teplo. Celkem se  výletu zúčastnilo jedenáct turistů. Líba, Hanka, Jarča, Zdena a  Monika S., Monika M., Mirek, Milan, Jára, Viktor a Martin L. V Kamenici se k nám na chvíli přidal i Vilda s Petrou a dětmi. V 7.10 hod.  se scházíme u hl. nádraží v Ústí a kupujeme si skupinovou jízdenku. Na poslední chvíli doráží i Jára ( měl náročný předchozí den ), ani já nebyl ve 100 % formě ( koncert Visacího zámku den předem ). Sedáme do vlaku a než se nadějeme, přestupujeme v Děčíně. Zde se k nám přidává další část party. Máme čas na nákup svačiny, kávy i to pivo v nádražní restauraci se tam vmáčklo. Vlak je plný kol i cyklistů, ale místa si najdeme i tak. V 8.15 hod. vyjíždíme směr Mlýny u Kytlice. Na zastávce Rabštejn se k nám připojila poslední část výpravy, jsme komplet. Těsně před 9 hod. vystupujeme v Mlýnech. Úvodní foto, batohy na záda a po žluté značce hurá do kopce. Cesta není z nejsušších, místy jde o pěkné bláto. Dorazili jsme do osady Horní Prysk, kde na křižovatce u koní odpočíváme a svačíme. I na koně se dostane. Většina lidí, které potkáme je vkleče s motyčkou v ruce. Holt jarní sezona se již rozjela. Z Horního Prysku nás značka vede po silnici a asi kilometr za osadou se po pravé straně nachází Lipkovské lomy. Zde by měla být schovaná keška. Od oka ji nenacházíme a nemaje GPS, odcházíme bez kešky. Pomalu se blížíme ke Kamenickému Šenovu. Panská skála je viditelná již zdáli. Obkroužíme parkoviště, na poslední hromadě sněhu se vyfotíme a drápeme se na skálu. Konečně nahoře. Ač je jasno, přes opar na obloze není vidět moc do daleka. Slézáme ze skály a míříme do centra Šenova. Na náměstí se na nás směje hospoda U Báby. Neváháme a zaplouváme dovnitř. Následují roztodivné objednávky od latté, dvojky vína přes pivo Zlatý bažant až po Járův čaj, rum a půllitr kofoly. „Abych se zavodnil“ – vysvětluje. Posedíme, prohlédneme si místní postavičky ve vedlejší místnosti – Ti dnes zahradničit nebudou a pomalu se zvedáme k další cestě. Značka nás vede okolo zrušeného vlakového nádraží, vietnamské večerky směrem do lesa a polí. Cesta je naštěstí suchá, jde se dobře. Nebe se zatáhlo, ochladilo se a my obcházíme Zámecký vrch. Na rozcestí se rozhodujeme, jestli půjdeme nahoru, ale nikomu se evidentně nechce. Dost z nás již nahoře bylo. Vrchol kopce teda míjíme a pokračujeme směrem do České Kamenice. Zde se Viktor telefonicky spojil s Vildou a dáváme si sraz v restauraci na náměstí. Do restaurace nás nalákala zejména cedule s nabídkou jehněčího s kedlubnovým zelím. Bohužel právě toto jídlo již bylo zkonzumováno, nezbývá než vzít zavděk něčím jiným. Přichází Vilda s Petrou, sedíme a  kecáme. Nakonec se domluvíme, že se zajdeme podívat k Vildovi do chalupy, co se změnilo. Prohlédneme si chalupu, zahrádku a plánujeme nějaké letní posezení. Nakonec zamíříme na vlak. Času je dost, ještě si sedneme do hospody, ale v 17.10 hod. odjíždíme směr Děčín. V Děčíně chytáme vlak EC a tak jsme v Ústí něco málo po 18 hod. Zde se loučíme a rozcházíme. Vyhodnocovací pivo bylo jen jedno rychlé Na Rychtě. Výlet se vydařil a našlapalo se pěkných 16 km.

22. 3.  Milan