Sloup v Čechách a okolí
Účastníci: Viktor, Pavla, Martin II., Iveta, Honza M., Petr + Petr ml. + Lenka + Lucka L., Věra R., Petr Z.
Na sobotu 11.7.2015 se mi podařilo připravit pohodovou letní akci. Protože se mělo jednat o jubilejní 300 oddílovou akci, napadlo mě podívat se do míst, kde to všechno před takřka 20 lety začalo. Jako první akci máme v kronice zaznamenánu týdenní dovolenou v kempu u Radvaneckého rybníka ve Sloupu v Čechách, která proběhla v létě roku 1996. Naplánoval jsem tedy jednodenní pobyt v obci Sloup v Čechách a jeho nejbližším okolí. Protože spousta kamarádů tráví zaslouženou dovolenou všude možně, očekával jsem minimální účast. Ovšem nakonec jsem byl vysokou účastí příjemně překvapen. V sobotu ráno se nás u vlaku schází šest, další tři účastníci přistupují v Děčíně. Trochu šachujeme se skupinovou jízdenkou, ale vše úspěšně zvládáme. Rychlík o dvou vagonech je tradičně plný, ale všichni sedíme. Než si sdělíme všechny novinky, vystupujeme v České Lípě. Přecházíme na nedaleké autobusové nádraží. To vypadá hodně staře a zchátrale, navíc je úplně liduprázdné. Někteří kamarádi dokonce pochybují, zda nějaký autobus do Sloupu vůbec pojede. Obávají se samozřejmě zbytečně, autobus jede včas a za 20 minut vystupujeme ve Sloupu. Na zastávce domlouváme plán trasy a vyrážíme ke zdejší dominantě hradu, který je nedaleko. V podhradí je několik stánků se suvenýry či sklem a nic moc vypadající občerstvení. Hrad je již otevřen, můžeme se vydat na prohlídku. Ta je i s výkladem. Jak si matně vybavuji, byl jsem zde na prohlídce již v roce 1996, ovšem proběhl jsem si hrad bez průvodce a sám (kamarádi zůstali raději v hospodě). Prostory, které procházíme, jsou šikovně vytesané ve skále a výklad o historii hradu je zajímavý. Poslechneme si i kousek malého koncertu, který se koná v místní kapli. Jedná se o koncert houslisty s klávesistou a akustika v kapli je opravdu dobrá. Po prohlídce, která se všem líbila, se jdeme občerstvit do restaurace. Ale ouha, námi vyhlídnutá restaurace otevírá až v půl dvanácté. Pokračujeme tedy na rozhlednu Na stráži. Po cestě odpočíváme v lesním divadle, které si i prohlédneme. Ačkoliv tomuto druhu kultury zrovna neholduji, dovedu si nějaké hodně krátké představení v tomto romantickém prostředí představit. Již nás čeká jen krátké stoupání a jsme u rozhledny. Ta je otevřená, takže se můžeme vydrápat nahoru a rozhlédnout se po okolí. Výhled je dnes parádní. Trochu jsme zklamáni, že přilehlá restaurace je uzavřená, musí nám stačit pidi občerstvení které je součástí pokladny u rozhledny. Při posezení plánujeme další postup. Vyhrává varianta podívat se do nedaleké jeskyně sloužící kdysi jako obydlí poustevníka. Sice jsem v jeskyni již dříve byl, ale šel jsem jinudy, proto trochu při výběru správné odbočky tápu. Nakonec vedu ostatní z příkrého kopce a ihned po sestupu míříme vzhůru ještě příkřejší cestou na kopec druhý. To je mezi kamarády radosti. Statečně se však všichni nahoru vyškrábeme. Po kratším vydýchání si prohlížíme Samuelovu jeskyni i okolní skalní vyhlídky. Protože začíná slunce připalovat, jdeme se osvěžit do nedaleké restaurace u Studničků. Uvnitř restaurace je plno, bereme za vděk posezením venku u kiosku. Zde se kromě konzumace pití a jídla radíme, kam ještě vyrazíme. Varianta s koupáním ve vyhlášeném Radvaneckém rybníku těsně neprochází, uděláme si tedy kratší okruh pod hradem. Občerstveni vyrážíme po místní žlutě značené trase. Jdeme lesem, takže není tolik vedro. Nejdříve přicházíme k Cikánské rokli, kterou jen okukujeme za pochodu, neprocházíme jí. Značka nás vede dál k Malé Cikánské jeskyni. Tu si již prohlížíme důkladněji a pokračujeme v putování. Jdeme kolem hradního rybníku a na lávce přes Dobranovský potok trénujeme přechod vodního toku suchou nohou, což se líbí hlavně Pavle. Než se nadějeme, přicházíme k Velké cikánské jeskyni. Ta je opravdu parádní, vyspalo by se zde hodně trampů a ještě více cikánů. Při dalším putování špatně odbočujeme, ztrácíme značku a vycházíme na silnici u Pihele. Kontroluji mapu a zjišťuji, že jsme vyšli jen o trochu níž, než jsme měli. Určuji správný směr a pochodujeme dál. Než se nadějeme, stojíme před restaurací U Sedmi trpaslíků. Není to nic extra, taková obyčejná turistická hospoda. Ovšem sedíme na zahrádce u velkého stolu a pod slunečníkem, takže pohoda. Jsme spokojeni. Protože mají v nabídce i nějakou kořalku, můžeme zapít dnešní oddílové jubileum. Nejvíc unavená z účastníků je asi Iveta, která chvílemi odpočívá s hlavou na stole jako správný hospodský pijan. Zřejmě měla náročné dny před akcí, protože dnešní pohodová trasa jí nemohla tak odrovnat. Naše řady se ještě před koncem akce nečekaně rozrůstají o Petra Z. a Věru R., kteří ráno nemohli jet z pracovních důvodů s námi. Nyní dorazili alespoň na kus řeči a dají si prohlídku okolí Sloupu v Čechách samostatně. Při pohledu na hodinky zjišťujeme, že již nemá cenu putovat někam dál, počkáme zde na autobus a pojedeme domů. Zastávka je jen cca 30 metrů od restaurace, paráda. Spoj jede na čas, po chvíli vystupujeme v České Lípě. I vlak, kterým pokračujeme dál, jede přesně. V Děčíně se loučíme s Pavlou, Martinem II. a Honzou a jedeme do Ústí nad Labem. Tady se rovnou rozcházíme do svých domovů, tradiční posezení v restauraci s vyhodnocením proběhlé akce se nekoná. Jubilejní akce O.P.A.T.u s číslem 300 skončila. I přes menší počet našlapaných kilometrů (jen cca 9 km) se určitě vydařila. Počasí vyšlo parádně, dorazilo dost kamarádů a viděli jsme spoustu zajímavého. Já si navíc nostalgicky zavzpomínal na zde uskutečněnou první akci z roku 1996. Ohlasy od ostatních účastníků mám též jen kladné. Další letní akcí bude oblíbený (hlavně diváky) nohejbal, kterým načneme další stovku oddílových akcí. Mějte se všichni co nejlépe, užívejte léto a na nějaké další akcí na viděnou. Na závěr zápisu jsem pro pečlivé čtenáře přidal něco informací o zajímavých místech z dnešní akce.
Skalní hrad Sloup - osamocený pískovcový suk strmě vystupuje přes 30 m nad okolní terén údolní nivy. Těžko dostupná skála poskytovala lidem bezpečný úkryt zřejmě odnepaměti. Podle sporých stop, které zde středověk zanechal, nelze přesně určit, zda šlo o hrad coby panské sídlo, či (alespoň zpočátku) o pouhé útočiště pro okolní obyvatele v čase ohrožení. Po většinu času od počátku 14. století až do začátku století 17. patřilo sloupské panství Berkům z Dubé, příslušníkům rodu Ronovců. Pouze mezi léty 1412 a 1471 se v držbě postupně vystřídali Hanuš Welfl z Varnsdorfu, Pancířové ze Smojna a Vilém Ilburk. V roce 1639 Generál Banér se svým vojskem snadno přemohl nepočetnou posádku skalního hradu. Následné vypálení učinilo definitivní konec všem dosavadním podobám skalního suku.
Někdy po r. 1680 dozrávala představa nového majitele hraběte Ferdinanda Hroznaty, svobodného pána Kokořovce z Kokořova zcela přeměnit opuštěné a zanedbané skalní torzo ve významné poutní místo obsluhované terciáři a vytvořit tak stavbu nejspíše v duchu tehdejších stavitelských snah o „sacre rappresentazioni“. Hrabě Ferdinand Hroznata však v r. 1708 umírá a jeho vize nebyla nikdy zcela naplněna. V důsledku dobové idealizace antické venkovské prostoty a asketizmu raného křesťanství, vzniká zde postupně více aranžovaná a nábožně romantická poustevna. Do r. 1782 zde žili ještě 4 poustevníci, někdy jeden o samotě, někdy dva pospolu: vysloužilý voják Jakub Borovanský, truhlář Antonín Hölzel, zahradník a optik Samuel Görner a tkadlec Antonín Müller. Poustevna v roce 1782 zanikla nařízením císaře Josefa II. v rámci rozsáhlých společenských a ekonomických reforem.
Samuelova jeskyně - je umělý skalní útvar vytesaný místním poustevníkem Samuelem. Rodák z obce Sloup, poustevník Samuel Görner si vytesal v roce 1718 ve skále, dříve pojmenované jako Spitziger Stein, tj. Špičatý kámen poblíž své vesnice jeskyni, kterou používal jako své obydlí, poustevnu. V ní se věnoval broušení skleněných čoček, výrobě brýlí a dalekohledů. Strávil tu 17 let, v roce 1735 odešel na nedaleký hrad Sloup, na jehož vrcholu je jeho socha s dalekohledem. V roce 1742 utekl na čas ve strachu přes pruským vojskem do Prahy, v roce 1756 odešel na pouť do Říma, odkud se vrátil roku 1760. Ke konci života se přestěhoval k Příbrami, kde byl oloupen a zavražděn.
Rozhledna Na stráži - byla postavena v letech 2010 až 2011 na výšině nad obcí. Předtím zde byla restaurace, která v roce 1999 vyhořela. Stavba slouží zároveň pro vysílače mobilního operátora. Železná rozhledna stojí na skalním masivu vysokém 354 metrů. Vlastní rozhledna je vysoká 33 metrů, má vyhlídkovou plošinu ve výšce 26 metrů od své paty. Její součástí je 150 schodů.
Malá Cikánská jeskyně - do skalní stěny na úpatí strmého srázu hlavního údolí je přibližně 100 m západně od dolního ústí Cikánské rokle do skalní stěny vytesána menší jeskyně. Tvoří ji protáhlá, asi 15 m široká a 3 až 6 m hluboká klenutá prostora, jejíž strop podpírají dva štíhlé pilíře. Jeskyně byla zřejmě vytvořena uměle kolem roku 1756 těžbou brusného písku pro první sloupskou zrcadlárnu.
Velká Cikánská jeskyně – je asi o 600 m dále po proudu Dobranovského potoka směrem k Pihelu. Jedná se o mohutný přirozený skalní převis. Do údolí potoka se otevírá asi 15 m širokým a přes 3 metry vysokým portálem, za nímž pokračuje poměrně rozlehlá prostora s plochým stropem bez podpůrných pilířů do hloubky kolem 28 metrů. Podle místní tradice sloužila jako příležitostné obydlí potulných cikánů.
Zpracoval: Vik
30.7.2015
